Easter Cup Brno

Když už nám maďarská agentura přivezla soupeře až pod nos, šli jsme si získat nějaké ty mezinárodní ostruhy na velikonoční turnaj. Organizace byla tragická, ale nám šlo především o herní prověrku. V šestičlenné skupině jsme měli odehrát 5 utkání po 50 minutách, celkem slušná porce.

MFK Modřice – Tatabanya SC 1:1 (1:1)

Urostlí maďarští chasníci nehráli vůbec špatně a přinutili nás ke svižnému tempu. Podařilo se nám využít nepřesnost v rozehrávce soupeře a jít do vedení, chvilku nato jsme skórovali podruhé, bohužel do vlastní branky. Postupem času jsme získávali herní převahu, ve druhé půli už to bylo na jednu branku, ale ozvala se chronická bolest – proměňování šancí. Museli jsme se spokojit s plichtou.

MFK Modřice – FK Stará Bělá 12:1 (7:0)

Další neznámý protivník, tentokrát ze severní Moravy, měl postavou menší hráče, možná byla část i mladší. My jsme však v první půli drželi tempo z předchozího utkání, a protože jsme tentokrát gólovky prměňovali, skóre rychle narůstalo. Jednoznačný vývoj jsme využili k rotaci postů, všichni si vyzkoušeli hrát na neobvyklých pozicích.

MFK Modřice – Lokomotiva Brno 25:0 (15:0)

Jestliže předchozí utkání bylo vraždění neviňátek, toto byl pozápasový výklus. Za 50 minut hry 25 gólů, dalších 5 neuznaných soucitnými rozhodčími pro vymyšlené ofsajdy. Opět totální rotace postů, gól si nedal snad jen brankář Kuba…

MFK Modřice – MFK Vyškov 1:1 (0:0)

Vyškov na nás nasadil svoji ligovou topku, přesto jsme měli více ze hry i více šancí. Jenže po hodech bývá půst, takže jsme opět spalovali a dostavila se nervozita. Když jsme konečně smůlu protrhli, hned se nám lépe dýchalo, přidali jsme druhou branku, kterou však na základě řevu vyškovského rodiče rozhodčí odvolal pro "ofsajd" a abychom si vypili kalich hořkosti až do dna, minutu před koncem jsme z haluzového brejku inkasovali vyrovnávací branku.

MFK Modřice – II. Kerület FC 2:2 (2:0)

Na závěr znovu maďarský protivník. První půle patřila nám, herní převahu jsme vyjádřili dvěma góly. Po přestávce jsme měli přidat další, ale opět jsme pohrdli svými šancemi, po rohu soupeř hlavou snížil, dostal se do sedla a využil nervozity a zmatků v naší obraně k vyrovnání. Poté se spokojil s nakopávanými dlouhými balony, ale my byli tak vyjašení, že jsme na tento způsob hry přistoupili a produkovali tutéž holomajznu. Což k vítězství vést nemohlo a taky nevedlo.

Ač neporaženi, skončili jsme díky zbytečným remízovým ztrátám ve skupině až na třetím místě. Nedělní finále se týkalo pouze prvních dvou týmů (postoupily oba maďarské celky), takže pro nás turnaj skončil.

Z pohledu trenéra – nepostup do finále mrzí, herně jsme na to určitě měli. Rozhodlo několik faktorů: Především neproměňování vypracovaných brankových příležitostí, při lepší produktivitě jsme museli vyhrát všechna utkání. Takto však přišel ke slovu další faktor, a to individuální chyby a ztráty v nebezpečných prostorech, kterými jsme 3x dovolili soupeřům vyrovnat dobře rozehrané duely. Ačkoliv turnaj (kromě prvního zápasu) neměl takové nutriční hodnoty, jako úterní minirepublika, přesto zřetelně ukázal, kdo má natrénováno a kdo ne, kteří kluci tým táhnou a kteří se jen vezou. Rozhodně je na čem v tréninku pracovat.